Na jeden nádech. Pavol Rankov zde představuje krátký přehled dějin let 1938 – 1968. Kniha mi tak trochu ucelila zmatené přednášky o událostech této doby. Podává je s jednoduchostí a vtipem, neodlehčuje je však příliš, ba právě naopak, lehce klade důraz na jejich zapamatování. Poodkrývá lidské situace a ne pouhá čísla a fakta tak často vyučovaná na školách. A není to odborná publikace. Je to román protkaný vášnivými touhami, strachem a záludnostmi, přetvářkami, ale i tichou a trpěnou láskou. Člověk se při čtení směje a zároveň se děsí, jak je to pravdivé a jak životní osudy prostupují až do dnešní doby. Že faleš nenacházíme jen v jedné lidské etapě a náhle s koncem nacismu končí. Ale že falešní lidé se prolínají skrz fašismus, komunismus a demokracií s tak bojácnou jednoduchostí, až to člověka vyleká.
Román vypráví příběh o třech mužích, celých třicet let milujících jednu jedinou ženu. Jsou to přátelé a přátelé zůstávají až do osudného roku 1968. Jak se mění režimy a státy i jejich jména se přizpůsobují. A tak se z Gabriela Rosenberga náhle stává Gabriel Ružovič.
V románu se pracuje s parodií a černým humorem. Kritici román přijali, zároveň jej však kritizují za historická fakta a reálie. Ačkoli se jedná o fikci, několik mikropříběhů v něm jsou inspirovány osudy skutečných lidí, hlavně těch, s nimiž se přátelil Rankův otec v dětství, např. příběh o emigrantovi z Československa, který zbohatl, když prodal patent na instantní míchaná vejce americké armádě.
Jiří Trávníček: „Pavol Rankov se snaží románově domluvit s generací svých rodičů, obzvláště s tím, co na ni dějiny naložily, s čím se musela vyrovnávat, čemu musela čelit.“
Jan Rejžek: „Suverénně vyprávěné dílo o osudech tří kamarádů, Maďarů, Čecha a Žida z Levic, kteří milují spolužačku Márii, zrcadlí historické události našich národů v letech 1938 – 1968 a rozhodně tak nečiní suchopárně.“
Ludvík Vaculík: „Napínavé, výborně napsáno.“
Zuzana Mojžíšová: „Nekritizuje, na to má své hrdiny příliš – a vlastně oprávněně – rád.“
Adam Bžoch: „Prózy Pavla Rankova jsou důkazem toho, že i přes krizi příběhu dobré vyprávění existuje.“
Peter Darovec: „Hledání námětu se stalo jakousi hybnou silou psaní Pavla Rankova – vypráví příběhy, které se rozbíhají do světa, aby tam našly svou pointu.“
Na jaře roku 2010 uvedlo Slovenské národní divadlo v Bratislavě dramatizaci tohoto románu.
O překlad do češtiny se postaral Miroslav Zelinský. Kniha má třicet kapitol, každá kapitola se odehrává v jednom roce.
Ocenění:
Cena Ivana Kraska (1995), cena Jeana Monneta (1997), cena deníku SME v literární soutěži Povídka 2001 (2001), Cena Evropské unie za literaturu za Slovensko (2009), Cena čtenářů v soutěži Anasoft Litera (2009).Použitá literatura:
www.casopis.hostbrno.cz/cs/archiv/2010/4-2010Citace:
Toho dne na konci července dostal Gabriel dva dopisy. To se stávalo zřídka, i když si rozhodně nemohl stěžovat, že dostává málo pošty. Psávali mu všichni, od kterých to mohl očekávat. Z Budapešti Dórika a její manžel, z Bratislavy Honza, Peter a Mária, k svátkům i Rónaiovi a Belajovi. Otec mu posílal z Tel Avivu krátké dopisy jednou za měsíc. Odesílal je prvního. Mezi řádky se v těchto dopisech dalo vyčíst, jak otce stále ještě mrzí, že ve čtyřicátém osmém nechtěl Gabriel vycestovat do Izraele s ním. Ale nebyl to už hněv, jen smutek. Gabriel cítil, jak moc se o něho otec bojí, ale pořád zůstával nějak zatrpklý.- RANKOV, Pavol. Stalo se prvního září (nebo někdy jindy). Brno: Host – vydavatelství, s. r. o., 2010. 371 s.
Žádné komentáře:
Okomentovat